Sziget: Foxes, Paloma Faith + how we met them

Krásný dobrý večer!

Vyvěste prapory, spusťte fanfáry, konečně jsem tady s 3. částí reportu ze Szigetu. A silně doufám, že moje paměť není tak děravá a já budu schopna něco smysluplného napsat. Třetí den Szigetu byl fyzicky i psychicky namáhavý, ale asi nejlepší ze všech! Chcete vědět proč? Čtěte dál!

Třetí den jsme dorazily značně brzo, protože jsme měly toho v plánu docela hodně. Jen tak mimochodem, téměř všechny naše plány selhaly a my jsme se nakonec nepodívaly ani do Luminaria, které nás lákalo ze všeho nejvíce, ale nakonec nám to ani tak nevadilo.

Naším prvním plánem bylo čekat na Foxes. A jelikož se mé kamarádky ve čtvrtek na tom samém místě seznámily s Ellou Eyre, byly naše šance poměrně vysoké. Po skoro dvou hodinách se čekání skutečně vyplatilo. Najednou stála před námi a my se všechny klepaly jako ratlíci. :D Pokud patříte mezi fanoušky Foxes, určitě jste zaregistrovaly toto video, které sdílela na svém instagramu. Dámy a pánové představuji vám mojí kamarádku Aničku, která po tom šla po hlavě a požádala Foxes o ruku přímo na festivalu. Byla to jedna z nejroztomilejších věcí, které jsem kdy viděla. Foxes byla k nám tak milá a dokonce nám řekla, že nás potřebuje v první řadě. Awww. Samozřejmě jsme tam potom byly. Ale o tom až později. Po setkání jsme z toho měly všechny obrovskou radost a ihned jsme šly vyhledávat nejbližší wifi, aby jsme naše fotky s ní mohly 'postovat' na sociální sítě.

Poté jsme se nějak tak poflakovaly a daly si nejlepší burger na světě! S Cheddarem. Mňam! Po pár hodinách jsme s Luckou chtěly ještě čekat na Palomu, ale to už jsme si říkaly, že by to bylo moc velké štěstí a nakonec jsme stejně podle jejího instagramu zjistili, že se poflakuje někde v lázních. Pche! Původně jsem měla v plánu jít i na Hollywood Undead, ale nakonec jsme nešli.  Později večer jsme měly zase sraz s Aničkou před A38 stage, abychom už pomalu čekaly na koncert Foxes a Palomy, které byly hned po sobě, takže úplný ideál!

Ještě předtím jsme stihli kousek Williama Fitzsimmonse, který byl sice super, ale mě se to zdálo všechno takové jednotvárné a na mě moc pomalé. Neříkám, že to bylo špatné, jen to nebyl tak moc můj styl hudby. To co, ale přišlo potom bylo více než úsměvné. Německá pětice Beatsteaks nastoupila na pódium a kolem nás byli najednou samý Němci. Ze začátku se mi to docela i líbilo, ale poté po nějaké době už mě to začalo unavovat a modlila jsem se, aby už to skončilo i toho důvodu, že dav začal být trochu 'wilder' a začal do všech docela prudce strkat, až to bylo nepříjemné. Nejvíce vtipné bylo však pozorovat Lucku, která stále říká, že to byl její nejhorší koncert v životě. :D

Pak už následovala Foxes, která skoro celý koncert protančila bosa. Začala jsem jí porovnávat k lesní víle,  protože mi v tu chvíli tak vážně připadala. Její koncert byl prostě super a dokonce jsme měli možnost uslyšet i pár nových písniček, včetně akustického coveru No Scrubs, Ti co stáli vepředu začali hruba v polovině koncertu šílet, protože se na Foxes přišla podívat samotná Paloma. V tu chvíli nastala situace typu sakra kam se máme koukat dřív. :D Hrozně jsem v tu chvíli byla překvapená jak moc malinká Paloma je, protože z videí mi to tak nepřišlo, ale on to bude asi i tím, že v tu chvíli měla jenom kecky a na stage nosí podpatky. Foxes skončil set a bylo načase připravit pódium Palomě, která to měla asi nejvíce 'vytuněné' jak to v rámci festivalu jde.

 Po docela dlouhé době jsme se konečně všichni dočkali a Paloma odpálila koncert s chytlavou Take Me. Jak postupoval koncert dál a dál, byla jsem stále víc nadšená. Opravdu jsem si to užívala a byla jsem z ní unešená. Kapela, vokalistka, choreografie, stage všechno totálně sladěné do puntíku. Jestli někdy budete mít možnost na Palomu jít, tak rozhodně jdete, protože to vážně stojí za to! Paloma má neskutečně skvělý vokály a o textech a hudbě ani nemluvě. Nejvíc se mi z celého setlistu líbila asi Can't Rely On You, Impossible Heart, Changing a samozřejmě moje srdcovka Only Love Can Hurt Like This, kterou zazpívala prostě dokonale. Po koncertu jsme rychle běžely ještě zkusit na ní venku čekat a já byla nejvíc skeptická ze všech a nevěřila jsem tomu, že je ještě v areálu. Ale, co se nestalo, po pár minutách vyšla a s pár lidma se vyfotila včetně nás. Yay! Tím se tenhle den opravdu neuvěřitelným a já tomu ještě teď tak trochu nevěřím.

Tímhle se s vámi asi rozloučím, protože i tak je ten článek šíleně dlouhý a jestli jste se někdo dočetl až sem, tak máte můj nesmírně velký obdiv a bezvýznamné plus. :D

Mějte se krásně

with love Michelle