Sziget: Příjezd do Budapešti, Památky, Ella Eyre a Ellie Goulding

Ahoj všichni! 

Jak už někteří jistě víte minulý čtvrtek jsem se s mojí kamarádkou Luckou vydala navštívit Budapešť. Především kvůli Szigetu, což je festival, který je jedním z největších na světě. Letos na něm byli lidi z 95 zemí světa. WOW! Dlouho jsem přemýšlela jak tenhle článek udělat a nakonec jsem se rozhodla, že bude nejspíš na tři části, protože jinak by ho asi nikdo ani nedočetl. 

Do Budapešti jsme jely se Student Agency a náš autobus vyjížděl už pro mě naprosto nepřijatelných 5 hodin ráno. Nejsem zrovna ranní ptáče, takže vstát pro mě nebyl zrovna lehký úkol. Cesta byla úmorná, trvala totiž celých 7 hodin, ale díky nabídce filmů a seriálů a obrazovkám zabudovaným přímo v sedačkách se dala docela v pohodě zvládnout. Hned jsme se vydaly se ubytovat do bytu, který jsme si vybraly přes Airbnb, jelikož jsme nakonec jely o den dříve, než byl původní plán a hotel jsme měly rezervovaný až od pátku. Hostitelé byli moc milí, až jsem z toho byla překvapená. Dostali jsme pokyny jak se dostat dovnitř a ven, pár tipů na místa, které bychom měly navštívit a byl čas vyrazit do města.

Jako první jsme navštívili Parlament, který se mi asi ze všeho líbil nejvíc.  Náměstí Hrdinů mě také hodně nadchlo. I když dá se však říct, že celkově jsem byla nadšená ze všech památek a hlavně z Budapešti jako celku. Nebýt maďarštiny z které neumím říct ani slovo, možná bych si dokázala představit tam bydlet.

 Kousek od Náměstí Hrdinů, jsme objevily šlapací autíčka a já dostala bláznivý nápad to zkusit. Jedno jsme si tedy na půl hodiny vypůjčily a vyrazily na vodu. Docela dost jsme si to užily a přesto, že bydlím v Praze, kde je možnost vypůjčit si přímo 'bambilión' šlapadel a vyrazit na Vltavu, tohle byla moje premiéra. 

A jelikož jsem začínala být už trošičku nervózní vyrazily jsme metrem na vlak, který jel směr Sziget. Jet v tom vlaku v tom neskutečném vedru, bylo skoro jak za trest, ale nakonec to naštěstí nebyla žádná dlouhá cesta. Jakmile jsme vystoupily začala jsem cítit tu správnou festivalovou atmosféru. Vstoupila jsem dovnitř a byla jsem ohromená! Bohužel ten den bez Lucky, protože neměla na čtvrtek lístek. A já bych jí tímto chtěla ještě jednou moc poděkovat za to, že byla tak ochotná na mě počkat venku, protože promeškat opět Ellie Goulding, to už by mě asi kleplo. :D

Ještě před Ellie jsem si ale zašla na Ellu Eyre. Původní plán byl jít už čekat na Ellie a být někde blíž, jelikož vystupovala jenom pár minut po Elle a já si říkala, že Ellu hold oželím, jelikož na ní jedu v září do Berlína. Když jsem však šla směrem k Main Stage kolem A38 Stage nemohla jsem odolat a zaplula jsem dovnitř. :D Světe div se vážně nevím jak jsem to udělala, ale najednou jsem se ocitla ve třetí řadě přímo před Anni, Anet a Verčou, které byly v první řadě. Ella byla úžasná, ještě lepší než minulý rok v Praze. Byla jsem hrozně moc ráda, že zazpívala Gravity, Together a Good Times. A už se nemůžu dočkat, až jí uvidím v září znovu. A hlavně se těším na její debutové album, které vyjde už zanedlouho! Konečně! :)

Po Elle jsem s Anni ihned běžela k Main Stage na Ellie, protože jak už jsem říkala začínala jenom chvilku po konci Elly a tak už pochopitelně bylo všude lidí habaděj. Nakonec jsme se teda dostaly do nějaké té desáté řady a nebyly zase tak moc daleko. Ellie už od samého počátku byla prostě perfektní, perfektní! Přišlo mi, že sázela jednu pecku za druhou a já si to opravdu nejvíc užívala. Nejvíc se mi asi líbila Figure 8, která je snad mojí nejoblíbenější od Ellie a nejlepší atmosféra byla při Love Me Like You Do, kterou taky celý svůj setlist zakončila. Vážně doufám, že až vydá nové album, o kterém se jen tak mimochodem zmínila, tak se opět podívá i k nám.

Jakmile koncert skončil bylo čas najít Lucku a vydat se zpátky do bytu. Nebyly bychom to však my, kdyby se nám nestaly nějaké potíže. Nevím proč, ale metro na tu stranu, na kterou jsme potřebovaly bylo slovy příslušného pána 'finish' a my jsme si tedy pochopitelně v hlavě přemítaly různé scénáře, jak budeme muset počkat na to první ranní, které jede až nějak ve 4 ne-li v půl páté. Nakonec jsme se vydaly pěšky a narazily jsme na tramvajovou zastávku, která nás zavezla až přímo k bytu. Díky bohu!

Tak to už bude pro dnešek vše. Já doufám, že vás článek bavil a vrátíte se sem, přečíst si i druhou a třetí část. :)

Zatím se mějte nádherně. <3

with love Michelle