Imagine Dragons, 16. 1. 2016

Když minulý rok ohlásili, že Imagine Dragons znovu po 2 letech zahrají v Praze, skákala jsem radostí. Jejich premiéra v Praze mi totiž unikla a já z toho byla ještě docela dlouho špatná. Nicméně v sobotu jsem si to skvěle vynahradila!

Kvůli velké zimě jsme dlouho s kamarádkami rozmýšlely od kolika hodin jít čekat. Nakonec jsme se nedohodly a každá z nás šla podle svého uvážení. Chvílemi byla zima docela dost vlezlá, ale nakonec to nebylo tak strašné. Jedna malá rada pro vás, jestliže se budete někdy chystat v zimním období čekat na koncert, rozhodně si s sebou přibalte deku. Uvidíte jak za ní nakonec budete neskutečně rádi! 

Jako předkapelu si Imagine Dragons vybrali Sunset Sons, kteří opravdu příjemně překvapili. O to víc, když vlastně zjistíte, že pár jejich písniček znáte, akorát jste nevěděli, že je to zrovna od nich.

Ve 21:15 přišel čas na hlavní hvězdy večera. Hrozně se mi líbilo, že kolem toho nedělali žádné 'pozdvižení'. Prostě si parta kluků normálně vyšla na pódium a celý večer odpálili písní Shot. 

Co se týče pódia, tak to bylo stylizované do písmene T, na jehož konci se frontman skupiny Dan Reynolds držel skoro celý večer.



Celá koncert byl jednoduchý a přitom tak efektivní! 'Dragouni' nezapomněli ani na hity jako Demons, I Bet My Life nebo třeba It's Time. Při Radioactive se všichni členové skupiny opřeli do obrovských bubnů a rozpoutali tak pastvu pro oči a uši.



Jediné co mě tak trochu mrzelo bylo, že nehráli mé dvě oblíbené písničky na které jsem čekala celý večer. A to Dream a Friction. Ale, tak nedá se nic dělat hold se nezavděčí všem a kdo ví, třeba se jich dočkám příště.





Po koncertu jsme si se členy Imagine Dragons udělali takové malé 'meetko', kde jsme získali jak podpisy, tak skupinové fotky. :)









Tak to by bylo pro dnešek všechno. Celý koncert byl nad míru mých očekávání a já se už teď těším na jejich další.

A vy mi povězte jestli se letos chystáte na nějaký koncert v ČR, na Slovensku a nebo v zahraničí. :)

p.s. Další report očekávejte z koncertu Ellie Goulding.

with love Michelle

Tři poslední koncerty roku 2015

Vítám vás všechny v novém roce!

Rok 2015 je již  nenávratně pryč, nahradil ho přišel rok 2016. Tento rok představuje hodně výzev a nových zkušeností. Pro mě ta největší výzva bude maturita, kterou dělám letos na jaře.

Ale, to jsem tak trochu odbočila od hlavního tématu článku a tím jsou moje poslední 3 koncerty roku 2015. Ano, přiznávám, původně jsem plánovala napsat o každém z nich samostatný článek, ale někdy plány prostě nevyjdou a tak vám přináším alespoň pár fotek z koncertu Elly Eyre v Berlíně, Our Last Night  v Praze a Elly Eyre a Niny Nesbitt v Londýně.

Předskokanka Elly, mladoučká Jasmine Thompson. Na to, že jí je teprve 15 let to opravdu 'zabíjí'. Můžete jí znát z písniček Ain't Nobody a nebo Sun Goes Down, na kterých spolupracovala se světoznámými DJ. Za poslechnutí stojí i její Adore.

Ella byla opět skvělá ostatně jako vždycky. :) Jen nás trochu zklamalo, že měla úplně stejný setlist jako na Szigetu. Na to, že mezitím vydala své debutové album mohla fanouškům klidně nabídnout něco z jejího nového repertoáru.

Ella má opravdu věrnou fanouškovskou základu. Na fotce můžete vidět lidi z Německa, Velké Británie, České republiky a z Polska. 

Koncert Our Last Night, co na to říct - byla jsem prostě nadšená. Škoda jen, že jsem je neznala už při jejich první návštěvě v Praze, protože jsou naživo vážně skvělý a opravdu vřele doporučuji si na ně zajít. Koncert byl jedinečný i tím, že se konal na Halloween, takže všichni členové kapely přišli na stage převlečení do kostýmů.

Píše se začátek listopadu a já jsem absolvovala již třetí koncert Elly Eyre v roce 2015 a to dokonce až v britském Londýně. Byla to ta nejdelší cesta, kterou jsem kvůli koncertu absolvovala. Nemluvě o tom, že jsme ani neletěli, ale jeli autobusem. Ale, rozhodně to stálo za to. Předskokanku jí opět dělala úžasná Jasmine.

Speciálně pro Londýnský koncert byla přizvána i zpěvačka Nina Nesbitt, která zazpívala pár svých nových písniček.

O Elle asi netřeba říkat nic. Zase to zkrátka rozbalila a tentokrát i konečně s novým setlistem.

Tak to by bylo, těmito koncerty jsem zakončila svůj rok 2015. Tento rok bude koncertně docela dost nabitý, takže rozhodně se můžete těšit na moje dojmy. První koncert, který mě v letošním roce čeká, je koncert Imagine Dragons, který se odehraje již tuto sobotu. Do té doby se mějte krásně a 'uvidíme' se brzy. :)

with love Michelle

Lollapalooza Berlin: Bastille, Mackelmore & Ryan Lewis, The Parov Stelar Band, Everything Everything, James Bay

Taky v poslední době tak prokrastinujete tak jako já? Třeba právě teď místo učení píšu tenhle člínek Připadá mi, že jsem snad přešla do poslední fáze prokrastinace a za boha se mi nechtějí dělat věci, které bych měla dělat. Asi bych to ale měla změnit, vzhledem k tomu, že jsem v maturitním ročníku... Dnes vám něco povím o Lollapalooze v Berlíně, která se konala 12. a 13. září na berlínském Tempelhof letišti.

Původně jsem plánovala jet s kamarádkou, ale nakonec z toho sešlo, takže už jsem se pomalu smiřovala s tím, že tam nebudu. Nakonec se stal nějaký zázrak a já vyhrála lístek, takže už mi pomalu začala zase svítat naděje. Problém však byl, že jsem neměla s kým jet. Lístek nebyl zrovna nejlevnější plus ještě cesta a ubytování, no přemluvte takhle někoho na poslední chvíli. Nakonec se ukázalo, že mám nejlepšího taťku a dědu na světě, protože se po náročném přemlouvání rozhodli, že mě do Berlína na festival hodí autem a mezitím, co já budu na festivalu si projdou město.

Do Berlína jsme dorazili kolem 11. hodiny a vydali se pomocí U-Bahnu na festival. Doprovodili mě až ke vchodu a dále už jsem pokračovala sama. Měla jsem se tam později sejít s mojí kamarádkou Tamarou, ale kvůli jejím problémům s operátorem jsme se bohužel nenašly. Nakonec mi to ale ani tak nevadilo a dokázala jsem se na festivalu zabavit sama. Celý areál byl prostě úchvatný a bylo to stylizované do stylu cirkusu. Hodně jsem ocenila i dostatek prostoru. Všude se dalo normálně procházet, aniž by jste se museli prodírat lidmi. Jediné co bych vytkla byly nekonečné fronty na jídlo a pití a tak jsem si díky mé netrpělivosti vystačila na celý den s jednou vodou a palačinkou. Celý areál jsem si v klidu prošla udělala si fotku z rozhledny s main stage, vytvořila si svůj vlastní vak a nebo jsem se jen tak poflakovala na wifi, která byla sice vždy omezená jen na půl hodiny, ale za to fungovala úplně bez problémů, jako ta u nás doma.

Mým prvním bodem na programu byli britští Everything Everything. Příznám se, že jsem v tu dobu moc jejich písniček neznala, ale jejich koncert se mi moc líbil. Docela to tam rozbalili a je opravdu škoda, že v době jejich pražského koncertu budu zrovna se školou v Německu.

Jako další byl na řadě opět britský interpret a to zpěvák James Bay. Opět jsem toho od něj moc neznala, spíš takové ty jeho 'profláklé' písničky, protože tím jak to bylo narychlo vůbec jsem si nestihla nikoho naposlouchat. Jeho koncert byl sice fajn, ale zase tak moc mě nezaujal. Tak možná někdy až toho od něho budu znát víc?

Po Jamesovi jsem se rozhodla už si jít stoupnout někam blízko, abych pak byla vepředu na Bastille. The Parov Stelar Band, kteří mě osobně velmi mile překvapili. Vůbec jsem je neznala a měla jsem obavy, že mě to nebude bavit, ale nakonec byl opak pravdou. Jejich koncert jsem si hrozně užila a udělala si na ně velmi pozitivní názor.

Pak už přišli na řadu moji milovaní Bastille. Můj důvod návštěvy festivalu, můj důvod proč dýchat. Ne, dělám si srandu, zase tak vážné to není. :D Asi tady nemusím psát, jak moc úžasný byli, protože to jsou vždycky. Jen zmíním, že těch pár nových písniček, které nám představili zní sakra dobře a já už se nemůžu dočkat nového albumu! btw. Dan mě hrozně pobavil s větou 'Sorry mein deutsch is scheiße.' Nic si z toho nedělej Dane, jsme na tom úplně stejně. :D

Mým a všech ostatních závěrem sobotního dne festivalu byli Mackelmore & Ryan Lewis. Jejich show byla velkolepá a i když už jsem občas na nervy z toho, jak jejich písničky hrají v radiích docela často, užila jsem si je opravdu hodně!

Na závěr bych řekla, že se mi festival hrozně líbil a pokud se mi zalíbí seznam interpretů, kteří budou vystupovat příští rok, nevidím důvod proč nejet znovu. :)

Mějte se krásně a přežívejte jak ve škole, tak v práci.

with love Michelle

    

(tahle jsem si zaprasila svoje vansky, když jsem si vyráběla ten vak :D)

fotky: Xperia Z1 Compact

Sziget: Foxes, Paloma Faith + how we met them

Krásný dobrý večer!

Vyvěste prapory, spusťte fanfáry, konečně jsem tady s 3. částí reportu ze Szigetu. A silně doufám, že moje paměť není tak děravá a já budu schopna něco smysluplného napsat. Třetí den Szigetu byl fyzicky i psychicky namáhavý, ale asi nejlepší ze všech! Chcete vědět proč? Čtěte dál!

Třetí den jsme dorazily značně brzo, protože jsme měly toho v plánu docela hodně. Jen tak mimochodem, téměř všechny naše plány selhaly a my jsme se nakonec nepodívaly ani do Luminaria, které nás lákalo ze všeho nejvíce, ale nakonec nám to ani tak nevadilo.

Naším prvním plánem bylo čekat na Foxes. A jelikož se mé kamarádky ve čtvrtek na tom samém místě seznámily s Ellou Eyre, byly naše šance poměrně vysoké. Po skoro dvou hodinách se čekání skutečně vyplatilo. Najednou stála před námi a my se všechny klepaly jako ratlíci. :D Pokud patříte mezi fanoušky Foxes, určitě jste zaregistrovaly toto video, které sdílela na svém instagramu. Dámy a pánové představuji vám mojí kamarádku Aničku, která po tom šla po hlavě a požádala Foxes o ruku přímo na festivalu. Byla to jedna z nejroztomilejších věcí, které jsem kdy viděla. Foxes byla k nám tak milá a dokonce nám řekla, že nás potřebuje v první řadě. Awww. Samozřejmě jsme tam potom byly. Ale o tom až později. Po setkání jsme z toho měly všechny obrovskou radost a ihned jsme šly vyhledávat nejbližší wifi, aby jsme naše fotky s ní mohly 'postovat' na sociální sítě.

Poté jsme se nějak tak poflakovaly a daly si nejlepší burger na světě! S Cheddarem. Mňam! Po pár hodinách jsme s Luckou chtěly ještě čekat na Palomu, ale to už jsme si říkaly, že by to bylo moc velké štěstí a nakonec jsme stejně podle jejího instagramu zjistili, že se poflakuje někde v lázních. Pche! Původně jsem měla v plánu jít i na Hollywood Undead, ale nakonec jsme nešli.  Později večer jsme měly zase sraz s Aničkou před A38 stage, abychom už pomalu čekaly na koncert Foxes a Palomy, které byly hned po sobě, takže úplný ideál!

Ještě předtím jsme stihli kousek Williama Fitzsimmonse, který byl sice super, ale mě se to zdálo všechno takové jednotvárné a na mě moc pomalé. Neříkám, že to bylo špatné, jen to nebyl tak moc můj styl hudby. To co, ale přišlo potom bylo více než úsměvné. Německá pětice Beatsteaks nastoupila na pódium a kolem nás byli najednou samý Němci. Ze začátku se mi to docela i líbilo, ale poté po nějaké době už mě to začalo unavovat a modlila jsem se, aby už to skončilo i toho důvodu, že dav začal být trochu 'wilder' a začal do všech docela prudce strkat, až to bylo nepříjemné. Nejvíce vtipné bylo však pozorovat Lucku, která stále říká, že to byl její nejhorší koncert v životě. :D

Pak už následovala Foxes, která skoro celý koncert protančila bosa. Začala jsem jí porovnávat k lesní víle,  protože mi v tu chvíli tak vážně připadala. Její koncert byl prostě super a dokonce jsme měli možnost uslyšet i pár nových písniček, včetně akustického coveru No Scrubs, Ti co stáli vepředu začali hruba v polovině koncertu šílet, protože se na Foxes přišla podívat samotná Paloma. V tu chvíli nastala situace typu sakra kam se máme koukat dřív. :D Hrozně jsem v tu chvíli byla překvapená jak moc malinká Paloma je, protože z videí mi to tak nepřišlo, ale on to bude asi i tím, že v tu chvíli měla jenom kecky a na stage nosí podpatky. Foxes skončil set a bylo načase připravit pódium Palomě, která to měla asi nejvíce 'vytuněné' jak to v rámci festivalu jde.

 Po docela dlouhé době jsme se konečně všichni dočkali a Paloma odpálila koncert s chytlavou Take Me. Jak postupoval koncert dál a dál, byla jsem stále víc nadšená. Opravdu jsem si to užívala a byla jsem z ní unešená. Kapela, vokalistka, choreografie, stage všechno totálně sladěné do puntíku. Jestli někdy budete mít možnost na Palomu jít, tak rozhodně jdete, protože to vážně stojí za to! Paloma má neskutečně skvělý vokály a o textech a hudbě ani nemluvě. Nejvíc se mi z celého setlistu líbila asi Can't Rely On You, Impossible Heart, Changing a samozřejmě moje srdcovka Only Love Can Hurt Like This, kterou zazpívala prostě dokonale. Po koncertu jsme rychle běžely ještě zkusit na ní venku čekat a já byla nejvíc skeptická ze všech a nevěřila jsem tomu, že je ještě v areálu. Ale, co se nestalo, po pár minutách vyšla a s pár lidma se vyfotila včetně nás. Yay! Tím se tenhle den opravdu neuvěřitelným a já tomu ještě teď tak trochu nevěřím.

Tímhle se s vámi asi rozloučím, protože i tak je ten článek šíleně dlouhý a jestli jste se někdo dočetl až sem, tak máte můj nesmírně velký obdiv a bezvýznamné plus. :D

Mějte se krásně

with love Michelle

Sziget: Marina and the Diamonds, Awolnation, Avicii

Zdravím!

Konečně je tady druhá část ze Szigetu. Uznávám, že mi to 'chvíli' trvalo, ale s blížící se školou a se stresem spojeným s ní jsem nějak prostě na psaní neměla náladu a hlavně jsem se snažila si užít poslední dny prázdnin. V pátek už jsem vyrazila na Sziget i s Luckou. Do areálu jsme přišly tak kolem druhé hodiny, protože jsme se ještě z bytu musely přesunout do hotelu. Sešly jsme se s Anni a jejími kamarádkami u Main Stage, kde už probíhal soundcheck Mariny. Awolnation sice měli začít až v 16, ale my už jsme stejně u stage zůstaly. Jelikož už jsem je viděla, když byli naposled v Praze, věděla jsem co od toho očekávat. Nicméně mě příjemně překvapili. Kromě toho Aaronovi rozhodně prospěli kratší vlasy a vypadá teď ještě líp.

 Marina začínala v 17 hodin a byla prostě BOŽÍ! Za mě jeden z nejlepších koncertů na Szigetu ne-li nejlepší. Viděla jsem jí už potřetí a byl to vážně zážitek. Její texty písní jsou prostě geniální a dá se na ně hodně 'zablbnout'. Byly jsme sice v druhé řadě, ale normálně jsme si to snad užily ještě víc, než kdyby jsme byly v řadě první. Tancovaly jsme, skákaly a prostě si to nejvíc užívaly. Hrozně se těším až přijede Marina v prosinci k nám. Rozhodně to stojí za ty peníze které za ten lupen dáte. Jen tak mimochodem pokud ještě nemáte lístek na prosincový koncert, máte ještě šanci, celá akce byla totiž přesunuta do Incheba arény. 

Po koncertu jsme se ještě čekaly na colour party, která byla opravdu velkolepá. Barvy byly opravdu všude a vypadalo to úžasně. I za tu cenu, že se tam pak na dobrých pár minut nedalo pořádně dýchy. Poté jsme se šly porozhlédnout po areálu a že se bylo na co dívat. Tolik stánků, tolik možností. 

Po prohlídce areálu a skoro 45 minutovém čekání na tortillu jsme se rozhodly si zajít ještě na Aviciiho a já nevím jak vám, ale mě ty DJ koncerty taky nějak moc nic neříkají. Netvrdím, že tu hudbu neposlouchám, ale prostě mě to tak nebaví jako koncerty kapel a samostatných interpretů. A navíc mi docela lezlo na nervy, že kamkoliv jsme si stouply, tak prostě z každýho směru šly lidi pryč od pódia. Po chvíli už to vážně začalo být pořádně otravné. 

Poté jsme se ještě svezly jako malé děti na kolotoči, který se nacházel ve stánku H&M a frčely jsme do hotelu. 

Doufám, že se vám článek líbil a já se vám zanedlouho ozvu se třetí, finální částí. 

with love Michelle

p.s. Omlouvám se za kvalitu některých fotek, ale byla jsem tak trochu líná vytahovat foťák takže je všechno focené mou Xperií Z1 compact, která, ale beztak na mobilní telefon fotí sakra dobře!